| Obsah článku |
|---|
| LEHOCKÁ, JOHANA MILOSLAVA (1810-1849) |
| Podkřivánsky vlastenec |
| Slovenka |
| Opis Liptova |
| Z korešpondencie adresovanej Samovi Bohdanovi Hroboňovi a Bohuslave Rajskej |
| Celý článok |
1. PODKŘIVÁNSKY VLASTENEC
Pod Křiváněm u studánky
Zarmucený jinoch seděl,
Temným okem zaslzený
Vzhůru k černým mrakům hledel.
Mŕtve ticho panovalo
Jen v dálce se hrom ozýval;
Jeho srdce skrvácené
Nelítostně bol rozrýval.
Vedle něho v trávě bujné
Leží lýra nastruněná
Vzdechy vítr z ní vyvádí
Skalní vrácí je ozvěna.
Mlaldík lýry se uchopí:
Ach Bože můj všemohoucí,
Vroucně zapěl, „vyslyš nýní
Srdce mé žalem hynoucí!
Pakli zhynu v oné bouří
Jen to mi dej ujištění,
Že můj zhanobený národ
Dojde ještě oslávení!"
A v tom náhle, jako divem,
Tmavé mračno se rozpráší
A z Křiváne, již jasného,
Dívenka se lehce vznáší
Ke smutnému jinochovi
Letné kroky namířila
V rukou její skvěl se věnec
aby ho jím ověnčila.
Cosi sladce mu šeptala; -
Vtom se ohlédne mládenec,
Mžikem zmizne děva krásna,
Na čele mu nechá věnec.
